Jak jsem porodila a přežila šestinedělí
Můj devátý měsíc byl skutečně nekonečný, trval až do 41 týdne! Připadalo mi, že se Miky snad nikdy nenarodí. Každý den mi chodilo miliony zpráv o tom jestli už to vypuklo a jestli jsem stále 2v1. Mnoho mých přátel se jistě divilo, že jsem neodepisovala. Popravdě mnohdy jsem byla dost rozčilená na to, abych odepsala slušně, že sakra ještě stále jsem kinder vajíčko s překvapením uvnitř.
Začal 40 týden, moje doktorka mě ujistila, že se stále ještě opravdu nic nechystá, ale jelikož máme velký váhový odhad vzhledem k mojí výšce a šířce nejpozději v pondělí dalšího týdne bych nastoupila na vyvolání. Inu nebyla jsem první ani poslední žena a prvorodička co Mikouše nosila o týden déle, ale mě to přišlo vážně jako utrpení. Všechny moje těhotné kamarádky už dávno porodili, a já nic. Na záchod jsem chodila snad milionkrát denně, budila jsem se neustále s bolesmi bud zad nebo nohou protože jsem přibrala 20kg! Neřekla bych, že bych nějak extrémně žrala, ale co se týká zavodnění tak snad nebyla část těla kde bych neměla nadbytek vody.
V úterý večer, jsem ucítila dost velké mokro. Celkem mě to vyděsilo, ale bolesti nepřicházely a vody nebylo hodně spíš jen tak vlhko. V pátek mě čekala těhotenská poradna a tak jsem sestře řekla, že mám prostě mokro a je mi to už divné. Podle testu se ukázalo - Odchází plodovka takže hurá nahoru. Sestřička z poradny mě odvedla na porodnici, kde jsem dostala klasickou matkovskou košili, a uložili mě pěkně na čekačku. No a co se nestalo v pátek odpoledne. Poprvé se rozjely bolesti a já jsem si říkala že o víkendu už třeba konečně nebudu koule.
Už v pátek večer jsem měla pocit, že jsou ty bolesti k nevydržení, ale to jsem ještě nevěděla že Miky se narodí až v neděli odpoledne. Kolegyně na vedlejší posteli si ze mě ještě dělala srandu “holka tohle ještě žádné bolesti nejsou”. Sakra, měla pravdu. Sobotní den byl opět tak příšerně dlouhý! Pamatuji si, že jsem chtěla po sestře něco na bolest. Místo toho mi v zadku přistála injekce, která mě měla oblbnout abych se ještě mohla vyspat, ale usnout vždycky na 5 minut a najednou se probudit hnusnou kontrakcí, bože myslela jsem že vyskočím z okna. Bylo mi tolik smutno po manželovi, našich zvířatech a plné lednici!
V neděli ráno se to rozjelo! V 8 jsem hopsala na míči a bylo jasné že už je to tady! Pani Růžková jste na 4cm tak jdeme na box. Hurá! S chutí jsem se z posledních sil přestěhovala, dostala bezva klistýr a stihla zavolat manželovi, který chudák celý víkend nespal jelikož netrpělivě čekal u telefonu. Dostala jsem další injekci a moje bolesti se začaly opravdu šíleně stupňovat. Když dorazil manža, vím že jsem ležela na porodním lůžku a nejspíš nadávala! Dodnes mu ale děkuju, že tam byl. Sama bych to nikdy nezvládla. Kolem půl 1 odpoledne se konečně začalo tlačit. Tuhle pasáž do podrobna popisovat nechci, myslím že spousta z nás na to nemají dobré vzpomínky. Ve 13:35 přišla magická úleva, Miky je na světě!!!!!! Já naprosto nechápající a vyčerpaná, můj milovaný Tom plačíc nad fialovým drobečkem v náručí 😄 a najednou to bylo. Jsme rodiče!
Budou to tři měsíce, a já si až teď pomalu uvědomuju jak moc velké štěstí máme. Co se týká všech hormonálních bouří kterýma jsem si prošla, to je nejspíš jediný důvod proč bude Miky asi jedináček 😄
Souhrn : Jsem máma, můj parfém jsou proprděné pleny, a poblitá blůza, ale sakra je to čest.
Nepotřebuju nový boty, ani šaty stačí když se to škvrně usměje a po jídle si spokojeně říhne 🤔😄
Kecám ty nový hadry už bych vážně potřebovala, místo toho vypadat jako matka vypadám spíš jako popelář 😄
Lásky není nikdy dost, nejvíc jí je když dítě usne.
Nikdy jsem si nevážila 6 hodin spánku v kuse tolik jako teď.
A nějaká rada na závěr? Milujte se, množte se a nezapomínejte co je v životě skutečně důležité 😊
Vaše Martina